Období po narození hříběte
Období po narození hříběte
Kromě výživy a optimálního prostředí odchovu je základem tohoto období získání důvěry hříběte k člověku, adaptabilitu na prostředí a pohybové hry.
Hříbě si nejsnáze zvykne na člověka, je-li s ním co nejdéle ve styku. Proto Arabové sdíleli s koněm svůj stan.
Ze získaných zkušeností lze vyvodit, jak se má ošetřovatel-jezdec chovat při ošetřování a zacházení s hříbětem a později i při základním výcviku a tréninku. Při správném a systematickém postupu návyku hříbat na čistění, strojení stájovou ohlávkou, uvazování, zvedání končetin, vodění, předvádění apod. se hříbě na tyto výcvikové podněty zvyká. Při správném postupu získá ošetřovatel důvěru hříběte, přičemž však musí dbát, aby kůň neztratil před člověkem respekt. Proto jakékoliv "rozmazlování" koně přílišným hlazením, přemírou pamlsků podávaných v nevhodnou chvíli apod. je nesprávné.
Přizpůsobivost (adaptabilita) na vnější prostředí
Kůň se seznamuje s vnějším prostředím smyslovými orgány. V tomto článku si povíme něco pouze o sluchu a zraku, protože ty mají v životě koně rozhodující význam.Pozorovací schopnost zraku koně je vynikající. Kůň má oči po stranách hlavy, a proto je schopen vnímat děje a podněty na levé i pravé straně současně. Tato monokulární zraková schopnost, kdy jedno oko spatří podnět dřívě než druhé, způsobuje, že se kůň nezřídka něčeho lekne. S výjimkou zorného pole za zádí a těsně před očima může kůň přehlédnout téměř celý obzor a lze mluvit o schopnosti panoramatického vidění. Dopředu vidí podstatně ostřeji než do stran.
Úplné zrakové pole koně je asi 330°, při pasení téměř 360°, zrakové pole člověka je maximálně 200°. Pro divokého koně bylo životně důležité vidět pokud možno celý obzor, aniž by musel otočit hlavu a krk. To, co se děje za jeho zádí nevidí. Zděděný nepodmíněný obranný reflex způsobuje, že se kůň brání nebezpečí, které přichází zezadu, a nečekaně vyhodí pánevními končetinami. Při ošetřování a výcviku musíme mít tuto ostražitost koně neustále na vědomí.
Kůň zpozoruje každý nepatrný pohyb předmětu, který leží na zemi. Vidí i takové pohyby, které člověk nepostřehne, např. pohyb listí, chvění papíru apod. Těchto pohybů se kůň často lekne a nečekaně uskočí. Tato biologická ostražitost koně je pochopitelná, uvážíme-li, že ve volné přírodě jeho nepřítel číhal skryt nebo se skrytě plížil po zemi. Je známo, že nekrytě se pohybujícíh šelem se koně nebojí. Prchají, až když se šelma kryje nebo plíží. Zkušenost je naučila, že tehdy je šelma na lovu. Takto lze vysvětlit, proč se stalo prostředí, ve kterém se s koněm pracuje, stálým zdrojem lekavosti a plachosti koně. Strachové podněty signalizující nebezpečí vyvolávají obrannou reakci. Ta se projevuje dvěma formami: útěkem nebo útokem, popřípadě pasivitou.
Bojí-li se hříbě nebo mladý kůň nějakého předmětu, musíme jim dovolit, aby se s ním seznámili jak zrakem tak čichem. Účinným pomocníkem je v takovém případě pamlsek, oves... Pokrmový vzruch vyvolaný vůní žřádla utlumí strach a překryje neznámé podněty a reakce. Hříbě se k předmětu pomalu přiblíží a očicháním se s ním natolik seznámí, že se jej již nebude bát. Pokusíme-li se dostat hříbě k předmětu, kterého se bojí, násilím nebo dokonce bitím, dosáhneme pravého opaku. Hříbě se bude neznámé věci bát stále více.
Kůň lépe než člověk diferencuje intenzitu světla. Náhlé změny světla působí na koně rušivě a vyvolávají strachovou reakci. Kůň se totiž mnohem pomaleji než člověk přizpůsobuje náhlámu přechodu z ostrého osvětlení do šera nebo úplné tmy a naopak. Má-li kůň vejít ze sluncem ozářeného dvora do tmavé stáje, často zústane bojácně a bezradně stát před prahem stáje. Obdobně je tomu, přechází-li jezdec ve valu z jasně osvětleného terénu do lesa a opačně. Bylo by proto nesprávné vysvětlovat si toto počínání koně jako jako neposlušnost a trestat ho. Vyjde-li kůň z dobře osvětlené stáje do tmy, pohybuje se několik minut nejistě, nereaguje správně na pobídky jezdce, silně vydechuje a teprve po několika minutách se uklidní.
V noci vidí kůň velmi dobře. Za úplně tmy se dobře orientuje ve stáji, vidí nejen cestu, ale i překážky na ní. Vysvětluje se to jednak tím, e sítnice oka koně je 3krát větší než sítnice člověka, takže oko koně je schopno zachytit více světelných paprsků než lidké oko, jednak fluoreskující vrstvou za sítnicí oka koně.
Stájový odcho hříbat a téměř celodenní pobyt sportovních a dostihových koní v tmavé stáji vedou ke zhoršení zraku. Bylo